V Brně koncertoval výjimečný francouzský DJ Erik M… Pomocí dvou gramofonů, tří speciálních samplerů-multiefektů, frekvenčního děliče a mixážního pultu transformoval postupně Erik Mathon (tak zní umělcovo celé jméno) hudební materiál asi z desítky gramofonových desek v podobně svébytné dílo jako zmíněný sochař odlitky historických soch. Erik vybíral jak z děl slavných evropských skladatelů (Aram Chačaturjan, György Ligeti, Richard Strauss), tak ze soudobé elektronické taneční hudby nebo mimoevropských hudebních kultur (japonská flétna shakuhachi). Jeho zpracování přitom nenese téměř žádné stopy obvyklé produkce tanečních klubů. Klišé dusajícího strojového rytmu a přizvukujících syntetizátorů je zde zapomenuto. Fantazie sympatického Francouze se svobodně vznáší nad materiálem i časovým prostorem kompozice. Výsledný sluchový zážitek z koncertu lze pak přirovnat k pozorování členité krajiny plné barev, kde se navíc tu a tam tyčí tajuplné objekty…

Organizátoři se pokusili v pěti večerech zmapovat současné výboje "vážné" hudby, ovlivněné rockem či muzikanty, kteří od rockové minulosti směřují do artificiálních výšin…
Přinejmenším rozpačitý start zachránilo nizozemské duo Petra Dubachová - Mario Horrik. Jejich posluchačsky značně náročná, byť velmi inspirativní produkce s prvky odcizenosti a vstřícnosti však byla pro mnohé diváky poněkud těžko stravitelným soustem…
Ambientně pojaté písně odnože souboru Sledě, živé sledě se sice tak trochu utopily v obrovském prostoru Jádrovny továrního areálu Vaňkovky, nicméně naznačily nové možnosti hledání osobitosti v symbióze přednatočených pásků a živého hraní. Daný prostor naopak skvěle vyhovoval francouzskému mágovi s pseudonymem Erik M., který svoje hrátky s gramogony přetavuje do expresivních suit se zdrcující dynamikou a bohatě strukturálními ornamenty.
Svou pozornost si zajisté zasloužili němečtí hudebníci. Hans Karsten Raecke především díky svým unikátním vlastnoručně vyrobeným nástrojům, zejména decho-plecho-harfa, na níž byl schopen vytvořit zvláštní symbiózu pouličního šramlu a vysoce erudované hudby. Sktutečnou perlou bylo ovšem vystoupení výtvarníka a perkusisty Jeffa Beera. Jeho dokonalá hráčská technika jen podpořila vnitřní procítěnost jednotlivých na skladeb…
Závěrečný večer zahájilo nepříliš přesvědčivě těleso WNP s jakousi hybridní verzí prog-jazz-rocku, v níž se sice objevily zajímavé stopové prvky, ale zkrátka to nějak nešlapalo. Vrcholem se tak bezesporu stalo vystoupení Mondschein Ensemble pod taktovkou Miroslava Pudláka, který předvedl silně emotivní kompozici Petera Grahama Subida a legendární dílo klasika evropského minimalismu Louise Andriessena De Staat.

- Co je pro vás "nová hudba"?
- … Pro mě osobně je "nová" hudba označením pro zajímavé a nové hudební koncepce. Zároveň však tento termín vztahuji k určité linii, která nějakým způsobem navazuje na historickou "vážnou" hudbu… Nová hudba přináší vlastně vždy nové pokusy, nové návrhy, "jak by se to mohlo dělat". Vyžaduje tedy především zvědavost a otevřenost k věcem, které člověk nezná…
- Proč jste do letošního ročníku vybrali to, co jste vybrali?
- … Pro letošek jsem sestavoval programy tak, aby se k s sobě hodily, bez předem definovaného tématu. Když jsem se na to podíval, uvědomil jsem si, že všichni autoři mají nějakou vazbu na rockovou hudbu - buď, že v ní přímo začínali, nebo k ní mají nějak blízko či vycházejí nějakým způsobem z jejích podnětů…

M.A.: Už jste se zmínil o pražském publiku, a co v Brně?
J.Š.: Do Vaňkovky si mou skladbu přijela poslechnout i řada lidí z Adamova. Víte, když jsem si uvědomil, že většina z nich běžně poslouchá úplně jinou hudbu, že na takovém koncertě byli poprvé, docela mě to dojalo. Velice si toho cením. Mnozí mě znají od dětství, znají mé rodiče, byli zvědaví. Vážím se jejich projevu sounáležitosti, kdy se obec za někoho postaví, k někomu se přihlásí. Myslím, že je to dnes docela vzácné. O Adamovu se vždycky říkalo, že v něm lidé žádnou soudržnost a pospolitost necítí. Ale zde se ukázalo, že to tak docela není. Ocenil jsem, že poslouchali se zájmem až do konce, a tak se mi potvrzuje, že tato hudba není ani starší generaci nepřístupná, že vypovídá o naší době, o něčem, co je nám blízko. To vlastně bylo posláním celého brněnského festivalu: ukázat posluchačům, že existuje i jiná hudba než jakou znají z rozhlasu a a z televize. Že hudba nemusí být jen jakousi "zábavou", ale že se může pokusit vyjádřit aktuálními prostředky něco hlubšího.

Jeff Beer
… Ač je o to často žádán, nedává své skladby z ruky a zůstává jejich výhradním interpretem. I když má kvalitní nahrávky svých skladeb, žádné CD zatím nevydal, protože prý dosud nedosáhl ideálního provedení. Nepropadá obvyklému: "ve skladbě X využil všech možností nástroje Y", což bývá, bůhví proč, vydáváno za přednost. virtuozita Jeffa-instrumentalisty je zcela ve službách Jeffa-skladatele…
divadlo
Soubor Worldchestr si dává za podtitul hrdé "Mezinárodní sdružení pro práci s publikem". Na Expozici tato práce s publikem nabyla podoby vlezle přiblblého úvodu… Poté, co zazněla skladba Pulling pro flétnu a elektroniku skladatelky Jean Haase, došlo na vlastní scénický koncert Prostupy. opět se potvrdila teze, že duchovní zážitek zpravidla neutrpíme tam, kde je dopředu inzerován…
Sólové vystoupení Dana Dlouhého ve mně zanechalo podobný dojem - dojem snahy zachránit problematickou hudbu vizuálními efekty. Obávám se, že je to marný boj…
Stavitel bizarních nástrojů Hans Karsten Raecke je jakousi tonální obdobou Harryho Partche. Jeho hudba nejsou ani skladby v obvyklém slova smyslu, ani jen nezávazné předvádění nástrojů. smyslem jeho konání je evidentně hra samotná, čiší z ní zvláštně láskyplný vztah k vlastnoručně vyrobenému instrumentu…
Eric M.
… Promyšlená dlouhá skladba, která vyplňovala prakticky celé vystoupení, spočívala ve dvojím vystřídání dvou kontrastních bloků: neustále se rozpadajícího a znovu oživovaného prostoru zabydleného občas velmi uchorvoucími zvukovými objekty, a masivní stěny, která přes veškerou dynamickou brutalitu skrývala až melancholické filigránské dění. Právě zde, při druhém uvedení stěny na úplném konci skladby, také zazněly jediné skutečné tóny v celé skladbě a působily ve veškeré své tiché prostotě jako zjevení…
budoucnost?
Celý Quartet je amatérské těleso posluchačů hudební vědy na Masarykově univerzitě… Nepovažuji za podstatné, že skladby, které zazněly, byly těžko něčím víc než školním cvičením. Mnohem podstatnější mi připadá následující: je zde těleso, které nastudovává soudobé skladby bez nároků na finanční prospěch, a tudíž nezávisle na vnějším (státním) financování. Bude-li kvarteto ve své dobrovolnické činnosti pokračovat, zlepšovat se, rozšiřovat svůj repertoár o zajímavější skladby a najde (nebo již má?) souputníky, spatřuji v tom jednu z možností přežití soudobé hudby.
MoEns
Peter Graham si jako podklad pro svou kompozici vybral části básně pojmenované incipitem "Aby se ti líbilo to všechno" od sv. Jana od Kříže z knihy Subida al monte Carmelo. V souladu s básní skladba zdařile a nepopisně evokovala odvrácení se od světského mumraje ve prospěch vnitřního zklidnění a oproštění se…
Holandský skladatel Louis Andriessen (rozhovor s ním najdete na str. 2-5) zhudebnil texty o poznání světštější, úryvky z Platónovy Republiky. Na provedení své hřmotné a extrovertní skladby se dostavil osobně…