(Hoff: Medvídek Pú a Tao)

Šepot větru, zpěv travin mé syčení, hrčení válených vozů, řev dojnic - vše, jak zjišťuji s údivem, je dokonalou symfonií, která nezadá hudbě Wagnerově, Straussově, Böhlerově - a začínám chápat, že takzvaná hudba jest jen hudbou snadno srozumitelnou. Vše, vše je hudbou - a nejen všechny zvuky, nýbrž i všechny barvy a vůně, zvířata a ideje... a hudbou je Vše. Svět, Bůh není ničím jiným než hudbou...

(Klíma: Vteřiny věčnosti)

Když pak byla později během války v rádiu vysílána "zvláštní hlášení" o vojenských úspěších, byla zahajována a končena fanfárovou sekvencích z Lisztových "Les Préludes"… Ke každé sebemenší příležitosti se hrály věty nebo přinejmenším několik taktů z Beethovenových nebo Brucknerových symfonií… Pro psychologický úspěch sdělení, která doprovázela, a jejich většinou prázdné, patetické rétoriky, byla tato hudba takřka rozhodující.

(Kraus: Kultura a moc)

Právě v rozsahu formy a výrazových prostředků tkví pravý rozdíl mezi improvizací a skladbou - ne ve skutečnosti, že improvizace je "živá" a skladba "mrtvá" nebo mechanická. Toto poslední obvinění je často oprávněné, ale jen pro "mrtvolné" stanovisko, který se dnes vyznačuje mnoho klasické a nově komponované hudby. Komponovaná a zapsaná skladba, je-li správně provedena, měla by znít stejně živě, jako kdyby byla improvizována

Sidney Finkelstein

Řecká hudba byla podle nynějších úsudků primitivní. Podle toho se soudí, jak zdravý to byl národ, stačil-li tak jednoduchý prostředek k jeho vzrušení. My jsme zeslabeni, neboť potřebujeme složité hudby.

(Lakomá: Úlomky hovorů Otokara Březiny)

Jednou jsem šel na procházku ke Spauldingově farmě... Nic se nevyrovná klidu jejich života. Jejich erbem je prostě lišejník. Viděl jsem jej namalovaný na smrcích a dubech. Není tam pracovní ruch. Nepozoroval jsem, že by tkali nebo předli. Ale když se vítr ztišil a nebylo už nic slyšet, zaznamenal jsem sladký hudební bzukot tak jemný, jak je jen možné si představit - jako v květnu ze vzdáleného úlu - snad to byl zvuk jejich myšlení…

(Thoreau: Chůze)

Kůň může nasměrovat jeden ušní boltec dopředu a jeden dozadu, takže slyší zvuky a šelesty před sebou i za sebou. Pozorování hry ušních boltců koně dalo podklad k přesvědčení, že kůň slyší šelest a tiché zvuky podstatně dříve než lidé.
Sluchové ústrojí koně je velmi citlivé. Hlasité a rázné okřiknutí se pro koně stává trestem, mírný a laskavý hlas pochvalou. Při telemetrickém záznamu EKG křivek koní bylo zjištěno, že ostré okřiknutí je nepříjemně působícím podnětem, který u některých koní vyvolal až trojnásobné zrychlení tepové frekvence. Proto při zacházení s koněm mluvíme vždy tiše, téměř šeptem... Hlas osob, které s koněm špatně zacházely, koně vzrušuje i po uplynutí dlouhé doby....

(Dušek: Chov koní v Československu)

…, caressed the ears of the subjects of King Saint Finnerty the Festive who, in brick homes of their own and in their flavory fraisberry beds, heeding hardly cry of honeyman, soed lavender or foyneboyne salomon alive, with their priggish mouths all open for the larger apprausiation of this longwaited Messiagh of roaratorios, were only halfpast astweeeep and after a brisk pause at a pawnbroking establishment for the prothetic purpose of redeeming the songster's truly admirable false teeth…

(Joyce: Finnenagns Wake)

"…symbol se snažili postihnout zvuk. Jakmile však už jednou symboly existovaly, jejich kombinace vytvářely zvuky nové. Podle mě to bylo právě to, co určilo směr vývoje evropské hudby. Vymýšlelo se, co šlo napsat - a nezkoušelo se moc, jak napsat, co skutečně zní. Většina zvuků byla odbyta jako nehudební…"

(Graham: Hudba, která roste jako dříví v lese)

"Včera (23.února) v sobotu přihnala se M. do komory, nechci-li si poslechnout předehru k Čarostřelci, mému to kdys zamilovanému hudebnímu dílu, a také Oberona a Preciosu, další to kusy Weberovy. Tak jsem šel, bylo as půl šesté, nemaje už co dělat. Já se do toho poslechu pohroužil, hledal, vytušoval, ale krom kraťučkých momentů zvukových mnoho už mě to nedojalo, asi tu kamizolu nemaje, jak tehdá před padesáti lety. Řekl jsem si, že pro mne může být celá hudba ukradena, neb my už začali - jak se hermeticky říká, - naslouchat hlasům ticha. Nám stačí šumot stromů a zvuk pádu sekery dřevorubcovy je už pro nás událost. Spoutáni Nicotiádou, za letního v slunci sezení kocháme se bzukotem hmyzu a jednotvárným cvrlikotem vrabců, neboť takto nejlíp odchází duše myšlénkami na špacír. Skutečnost mění se pak v snění, už nejsi přítomen a jen tvůj pes a perisprit tebe střehnou, aby když potřeba, sofort zas byl při sobě, v těle. Já mám s hudbou co dělat jen, když do mě vrazí ňáká ta v astrálu ztracená dávno melodie, anebo srozumitelněji řečeno, když se ty mozkové buňky přešoupnou a náhodně nějaká částice tam, před dávnými léty týraná jistými hudebními zvuky, resonýruje nyní, vzpomínkově. Hudba je zabiják, říkají Němci a mají recht. Potvora dovede tě pokořit, sklíčit a vůbec rozrušit, takže nevíš, kteraks k tomu přišel, a moc záhubně na ostatní smysly tělesné působí, to mi věř!"

(Váchal: Sulc a predestinace)

Ale dějiny kultury mají právě tak co dělat se sny o kráse a s přeludem ušlechtilého života jako s počty obyvatelstva a daněmi. Badatel pozdějších dob, který by studoval dnešní společnost na základě růstu bank a dopravy, politických a vojenských konfliktů, by mohl na závěr svého bádání říci: o hudbě jsem toho zaregistroval jen málo, zřejmě v této době měla pro kulturu jen nepatrný význam.

(Huizinga: Podzim středověku)

Podle odborníků jsou tyto účinky patrné zejména u Mozartovy hudby, o níž se říká, že navozuje pocity pohody a doslova euforie. Psychologové tvrdí, že je to ideální hudba pro manažéry a vědecké pracovníky.

(Focus, Londýn - autor neuveden)

"…symbol se snažil postihnout zvuk. Jakmile však už jednou symboly existovaly, jejich kombinace vytvářely zvuky nové. Podle mě to bylo právě to, co určilo směr vývoje evropské hudby. Vymýšlelo se, co šlo napsat - a nezkoušelo se moc, jak napsat, co skutečně zní. Většina zvuků byla odbyta jako nehudební…"

Peter Graham

Ale dějiny kultury mají právě tak co dělat se sny o kráse a s přeludem ušlechtilého života jako s počty obyvatelstva a daněmi. Badatel pozdějších dob, který by studoval dnešní společnost na základě růstu banka dopravy, politických a vojenských konfliktů, by mohl na závěr svého bádání říci: o hudbě jsem toho zaregistroval jen málo, zřejmě v této době měla pro kulturu jen nepatrný význam.

Johan Huizinga

… Mladí lidé chtějí jiný typ komunity. Hudba je používána jaké jakési lepidlo nebo co. Řekl jsem panu Parschovi, že je třeba učit mladé lidi již na konzervatořích, že je tu i jiná možnost jak prezentovat hudbu. Bohužel si nemyslím, že to akceptoval. Řekl mi dokonce něco velmi šokujícího. Jazz a akoredeon prý na JAMU není dovolen. Na JAMU se prý nevyučují "nekoncertní" nástroje. Rakousko mě svou konzervativností v hudebních kruzích (zvláště na univerzitách) šokovalo snad ještě více než Česká republika…

Daniel Goode

Když mi bylo patnáct, překypoval jsem energií a neměl nikde státní. Něco se ve mně vařilo, ale já nevěděl, co to je, a neuměl jsem tomu dát jméno. V hlavě se mi páté přes deváté míchaly zvuky a události z Northwest Side - hlas balalajky, na kterou drnkal můj táta, melodie, které jsme hráli na foukací harmoniku, rvačky mezi partama a kulečníkový herny, bouchačky, které jsme si cpali do zadních kapes u kalhot…

Milton Mezz Mezrow

Netvrdím, že je ta muzika nějak špatná, ale už to bylo tolikrát nahraný. A Wynton tady potom hraje tyhle mrtvý sračky, věci, který dovede každej. Je na to potřeba akorát hodně cvičit, cvičit a zase jenom cvičit. Řekl jsem mu, že bych se nikdy nesnížil k tomu, abych tuhle muziku hrál, a že by měli být šťastný, když někdo talentovanej jako je on tyhle zoufalý hrůzy hraje.

Miles Davis

Podle odborníků jsou tyto účinky patrné zejména u Mozartovy hudby, o níž se říká, že navozuje pocity pohody a doslova euforie. Psychologové tvrdí, že je to ideální hudba pro manažéry a vědecké pracovníky.

z časopisu FOCUS, Londýn

Klepl jsem na deštník a zavzněly všechny pruty. Zavěšme celou oktávu tyčí - ladiček na týč a bude jednou ranou ladičky zníti hudidlo.

Hron Jakub Metánský

Zdá se, že kolem nás žije spousta lidí, kteří do svého dávno minulého mládí zabředli tak beznadějně, že je živé umění vůbec nezajímá. Chtějí, aby jejich interpreti fungovali jako stroje pro pohyb časem.

Williams Paul

Proč například hrát hudbu? Když hrajeme, abychom vydělali peníze, překonali nějakého jiného umělce, abychom se stali kulturními lidmi nebo pro jen povznesení ducha - pak hudbu nehrajeme, na mysli nám neleží hudba.
Když to tak vezmeme, hrát či poslouchat hudbu je čistý přepych, zhoubný návyk, mrhání drahocenným časem a penězi jen proto, avy vznikly vyumělkované skupiny zvuků.
A přece: co bychom si pomyslili o společnosti, kde by hudba neměla své místo, která by nedávala prostor tanci nebo jakékoli jiné činnosti, která není přímo spjata s praktickou otázkou přežití? Taková společnost by očividně přežívala bez účelu a smyslu…

Alan Watts

Takové fidlování baví člověka nanejvýš půl hodiny. Ale když to trvá déle, lidi to unaví. Dnešní hudba je už jen předvádění nesnadných kousků. To, co není snadné, se nemůže dlouho nikomu líbit. Možná, že bych měl raději operu, kdyby nebyli odhalili tajemství, jak z ní vytvořit obludu. Když se to někomu líbí, ať si na ty mizerné hudební tragédie chodí. Jsou tam scény udělané akorát kvůli dvěma nebo třem směšným písničkách a pro zpěvačku, aby se tam mohla holedbat se svým krkem. Ať si je někdo radostí bez sebe, ať si to někdo poslouchá, když se mu chce nebo když může, jak nějaký vykleštěný herec trylkuje v roli Ceasara a Catona, a jak se motá po jevišti. Já se o ty ubohosti nezajímám, i když jsou chloubou Itálie a panovníci za ně draho platí.

Voltaire

Protireformace a knížecí absolutismus podporovaly hudbu, která byla povolena jako jediný svobodný projev italského ducha (R.T. - ?). Palestrina oslavuje tridentský koncil, od roku 1562 (dvacet let po zavedení indexu a inkvizice až do 19. století, tohoto konce "církevního středověku") existuje chór papežských kastrátů.

Friedrich Heer