Daniel Goode (1936) patří k předním reprezentantům hudební scény Dolního Manhattanu, tzv. "Downtown", stále kvasícího a živě kolotajícího centra New Yorku. Narozen v New Yorku, studoval nejprve filosofii a potom hudbu u řady proslavených amerických skladatelů (Henry Cowell, Otto Luening, Pauline Oliveros, Kenneth Gaburo). V letech 1971-1998 působil jako vedoucí Studia pro elektronickou hudbu na Rutgers University. 1976 založil spolu s Barbarou Benary gamelanový soubor Gamelan Son of Lion a v roce1983 svůj vlastní DowntTown Ensemble. Nahrává pro značky Opus One, Folkways a Zornův label Tzadik. Jeho hudba je prováděna kromě USA také v Anglii, Austrálii, západní i východní Evropě, Kanadě a Japonsku a objevuje se na prestižních festivalech (New Music America, Bang On A Can Festival, Pfeifen im Walde Berlin). V roce 1996 byla jeho Eine Kleine Gamelan Musik provedena na Yogyakarta International Gamelan Festival na Jávě a v roce 1999 byl pozván jako "composer in residence" na Alternativa Festival do Moskvy. Kolekce jeho textů From Notebooks a hudby One Page Pieces vyšly v nakladatelství Frog Peak Music (Lebanon, NH). Goode patří ke generaci navazující na slavné minimalisty Younga, Reicha a Glasse, zpracovávající jejich podněty a přetvářející původně strohý styl do podoby hudebně bohatší a také uvolněnější. V jeho osobě se vrací na scénu skladatel, který je zároveň virtuózním instrumentalistou, jak tomu bývalo pravidlem za klasicismu. Ve své hudbě Goode pracuje s širokou paletou nástrojových barev i různorodých podnětů, včetně vlastní, židovské tradice klezmerských klarinetistů.
Na fotografiích je spolu se členy Posádkové hudby města Brna a Blankou Šasekovou (akordeon)

Vít Zouhar: Coronide
Málokterý hudební žánr vyvolává takové kontroverze jako opera. Původně dvorská zábava se transformovala během času v reprezentativní formu hudebního divadla, zároveň však ustrnula na standardním historickém repertoáru. Ve dvacátém století došlo k mnoha pokusům reformovat tento žánr směrem k dramatičtějšímu a divadelnějšímu projevu a naplnit jej soudobým hudebním výrazivem. Tyto snahy se většinou bohužel nesetkaly s velkým ohlasem publika a tak žánr opery zůstává pro soudobé skladatele stále velkou výzvou.
Vít Zouhar vyšel při řešení svého prvního operního díla ze vzoru původní barokní opery a jejího povýtce aristokratického způsobu provozování. Opera je v tomto pojetí slavnostním obřadem vybrané společnosti, veškeré povrchně dramatické prvky, kterými se kochá vulgární dav jsou zde vyloučeny, děj je vyjadřován úspornými, vysoce stylizovanými gesty. Hudba se nepokouší vyjádřit dramatické dění (skladatel vlastně zcela vypouští recitativy), ale podává děj prostřednictvím hudební reflexe klíčových momentů - áriemi a ansámbly. Aristokratická barokní obřadnost, která je interpretům vlastní, tu dostává nový smysl. V Zouharově pojetí se opera stává opět vizualizovanou hudbou jak tomu bylo kdysi v jejích začátcích (než se stala "zhudebněným divadlem").
Jen zřídka se stane, aby operní skladatel našel pro realizaci spolupracovníky tak blízkého estetického názoru jako v tomto případě. Režisérka Zoja Mikotová využívá podnětu historické provozovací praxe k rozehrání scénického rituálu, pracujícího s pečlivě vybranými prostředky a zároveň obnažujícímu prastaré kořeny divadla. Scénografce Marii Jiráskové je blízké Zouharovo pojetí postmodernismu, v němž se pod maskou archaizující travestie rozvíjí složitá spleť fantaskních tvarů, nezřídka odkazujících k inspiracím z oblasti popu, ovšem rafinovaně stylizovaných. Podobně i autorka kostýmů Vendula Johnová sdílí zálibu v bizarní imaginaci - vycházející sice z barokních vzorů, ale posouvá jejich podněty do pitoreskní podoby, blízké snad i brazilským karnevalům

SYNCHRONICITY je britský soubor tvořený hudebníky rozmanitého zázemí s cílem věnovat se improvizované hudbě v její nejčistší podobě intuitivního ohledávání skrytých možností hudebního cítění.
Sarah Frances studovala zpěv a herectví na Dartington College of Arts. Zaměřuje se především na oblast výzkumu hlasových a dechových technik. Spolupracuje s řadou umělců z dalších oborů (výtvarné umění, tanec, divadlo, literatura) na různých intermediálních projektech. Její nejnovější sólový projekt Cave Songs se týká průzkumu akustiky v různých jeskyních. Je také členkou skupiny Acts of Language. Ve souboru Synchronicity uplatňuje dramatický způsob projevu a úctyhodný hlasový rozsah (čtyři oktávy). Kromě hudby je činná též literárně.
Sam Richards je klavírista, skladatel, inspirativní improvizátor a neúnavný hledač nových možností hudební komunikace (komponoval např. hudba pro akvárium, motýlí farmu nebo "hudební cesty" volnou krajinou). V Synchronicity uplatňuje svoje bohaté mnohažánrové zkušenosti a schopnost bezprostřední hudební komunikace.
David Stanley patří k předním hráčům na poli soudobé improvizované hudby. Jeho hudební zázemí tvoří jednak stará hudba (působil též jako loutnista), klasická kytara a flamenco, jednak jazz, rock a country. Jako kytarista vystupuje i sólově s repertoárem současné vážné hudby (Karlheinz Stockhausen, Sam Richards atd.), experimentoval také s cyber-punkem. Ve své hře se koncentruje na prozkoumávání výrazových možností svého nástroje a vytváří charakteristický zvuk Synchronicity.
Lou Gare je jedním ze zakladatelů současné improvizované hudby. Je znám ze svého působení v legendárním souboru AMM, u jež založení stál. Kromě toho hrál na saxofon v mnoha jazzových souborech včetně Mike Westbrook Orchestra, později se věnoval také výrobě historických hudebních nástrojů. V poslední době se často objevuje na BBC 3 s Exeter Free Jazz Duo. Lou Gare a způsob jeho hry byly vzorem pro mnoho mladších saxofonistů.

Súbor VAPORI del CUORE vznikol ako otvorené hudobné zoskupenie na sklonku roku 1993 personálnou fúziou viacerých zoskupení súčasnej hudby. Súbor nadväzuje na americkú experimentálnu tradíciu a svetovú experimentálnu hudbu vôbec. Venuje sa aktívne improvizovanej hudbe. Názov súboru bol prevzatý z expresívnej poézie Edoarda Sanguinettiho, ktorú analyzoval vo svojej skladbe Laborintus II taliansky skladateľ Luciano Berio. Na koncertoch súboru v rokoch 1994-2000 ako hostia účinkovali David Dramm, Peter Machajdík, Nicolas Collins, Daan Vandewalle, Chris Newman, Beth Griffith, Mikuláš Škuta, DJ Ghalaga a Alfred Zimmerlin. Spolu s tanečnou skupinou Marty Polákovej vytvoril improvizované hudobno-tanečné predstavenie OPEN a začiatkom roku 2000 účinkoval v improvizačnom projekte Trištvrte revue k projekcii filmu Mikrokozmos. V rámci projektu OPEN 2 realizoval súbor viacero vystúpení pre stredoškolskú mládež. V novembri 2000 v rámci 11. ročníka festivalu Večery novej hudby boli hosťami VAPORI del CUORE Otomo Yosihide, John Oswald a Marián Varga. (Daniel Matej)